Imprese


Zbloudilá. Bezhlavě běhající sem a tam mezi řádky, na kterých závisí má budoucnost. Přeplněná mysl doufající, že brzy nastane konec a bude se moci uklidit. Vymést nepotřebné, archivovat důležité.


Chci psát vlastní narativ, nechci se utápět v cizích metaforách!

Nádech.

Výdech.

Život je krásný.

Natahuji se po verších. Po mém úniku z reality. Hltám rým za rýmem. Oktosylab? Hexametr? Na tom nesejde!

Pluji v řece personifikací, epitetony mi mávají. Lyrický subjekt mě vitá s otevřenou náručí a já slyším ranní klekání. Ten pocit. Imprese. Před sebou mám nepopsatelný výhled. Jako by jej namaloval sám Claude Oskar Monet.

Zachrčení motoru – návrat do reality. Již nejsem narativním čtenářem. Opar blaha zmizel. Přede mnou je jen směsice termínů. Strukturalismus mate mou mysl, pražští lingvisté se mi smějí. Hází mi pod nohy své teorie a kladou mi otázky. Jaký smysl mají slova? Co tím chtěl básník říci?

Křičím. Chci od toho utéct. Chci se svobodně nadechnout. Dusí mě to.

Ale i tak to miluji!


N.

Komentáře

  1. Mám pocit, jako bych právě pozřela kus slovníku cizích slov. :D (Ale to ty asi taky, to je účel tohohle... drabble?, když se nad tím tak zamyslím, že?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to vyjádření toho, co se mi právě odehrává v hlavě. Takový velký chaos. A popravdě jsem si při psaní na drabble vůbec nevzpomněla :)

      Vymazat
  2. Tak toto ma úprimne dostalo! Toľko emócií... A ešte k tomu to sedí aj ku mne. :) Krása. Pokračuj ďalej, píšeš úžasne!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat