Cesta vlakem


Každý týden to samé – cesta tam a cesta zase zpátky. Sedím pokaždé na tom stejném místě a pozoruji stejně rychle ubíhající krajinu. Na vteřinu přesně přichází průvodčí a žádá mou jízdenku. Pokaždé se stejným úsměvem ji předkládám. Pouštím si hudbou do sluchátek a nechám tu hodinu na kolejích plynout vlastním tempem.

Vždy je to stejné. Jakmile je něco jinak, stává se z toho nevšední jízda. Zpoždění nevnímám, zpoždění je běžné – čekej dlouho, čekej dál. Mění se jen roční období – první je cesta lemovaná kvetoucími stromy, následují zelené kabátky vadnoucí pod náporem letních slunce, pak se z nich stanou barevné zázraky plné inspirace a nakonec zapadnou pod sněhovou přikrývkou.

Stal se z toho jeden velký stereotyp. Nekončící bumerang na Instastories.

Jednou za čas stereotyp zmizí. Žádná každotýdenní cesta tam a zase zpátky se nekoná. Zpočátku je to příjemné. Žádné chvátání na nádraží, dobíhání na nástupiště, naskakování do vozu na poslední chvíli. Uplyne druhý a třetí týden. Absťák pomalu ale jistě zachvacuje mozek. Lije do něj nepojmenované hormony.

Najednou je jasné, že ten stereotyp je součástí života. Že bez něj nedokážu žít. Že miluju cestování vlakem.

S úsměvem pak usedám do nejbližšího spoje, usedám na své místo a nechávám se unášet rytmem.

N.

Komentáře

  1. Nejdřív jsem si myslela, že budu mít taky nějaký takovýhle stereotyp. Ale nemám. Domů se dostanu tak jednou měsíčně, a ještě k tomu autobusem. Co si budem povídat, ty cesty vůbec hezký nejsou. Ale aspoň že si můžu přečíst o té tvojí. A ta fotka je nádherná!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne. :) Ja mám zas rada cesty autobusom. Ale aj vlakom. hoci tým nechodím tak často. Autobusom áno. Hoci nie tak často, ako keď som chodila do školy, ale stále sa na cestu autobusom teším. Najviac ma baví to, keď po ceste vidím niečo nové - napríklad, keď si všimnem, že si niekto natrel bránu inou farbou, alebo keď popri ceste vysadia stromčeky. :)

    www.elipise.wordpress.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat